A nevyhýbá se ani školám. Už o prázdninách některé školy a pedagogové volali po tom, aby ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo školství zveřejnily podmínky, za jakých se budou školy vyrovnávat s výskytem covidu u žáků či učitelů. Žádných jednotných pokynů se však nedočkali, a tak vykročili děti, učitelé a především rodiče do školního roku plni nejistoty, co se bude dít, „až to někdo ve škole bude mít“.
Od prvních zářijových týdnů mi chodily zprávy o tom, že jednotlivé hygienické stanice vydávají různé pokyny, jak v případě výskytu covidu ve školních kolektivech postupovat. Rodiče ani děti tak dopředu nevědí, zda mají být nachystáni na případný pobyt v karanténě, nebo zda bude izolovaná jen část třídy, která byla s pozitivně testovaným dítětem v bližším kontaktu. V takovém případě pak není jasné, zda bude třída vyučována online, nebo zda bude výuka probíhat jakousi hybridní formou. Připravit se tak do důsledku nemohou ani školy a vzniká tak všeobecné napětí a informační chaos, co děti čeká.
V nervozitě jsou pak především rodiče dětí do 12 let, které ještě nemohly být očkované, ale zároveň jsou příliš malé na to, aby v případné karanténě mohly být například 14 dní samy doma, zatímco jejich rodiče budou chodit do práce. O dopadu na děti, které mohou být zavřené doma i zbytečně, ani nemluvě.
Napsala jsem proto dopis ministru zdravotnictví, ve kterém ho vyzývám k jednoznačnému postoji. Apeluji na něj, aby se nevyhýbal zodpovědnosti a dal jasné pokyny pro to, jak mají hygienické stanice postupovat, a poskytl rodičům, dětem a učitelům alespoň nějaké jasnější informace. Čekám teď, zda se k tomu postaví čelem a zareaguje ještě před volbami. Po měsíci školní docházky totiž skutečně není na co čekat.
Autor: Mariana Čapková, předsedkyně Výboru pro výchovu a vzdělávání Zastupitelstva Hlavního města Prahy